Muslimka

Viděl jsem to už několikrát. V jakémkoli počasí zahalená od hlavy až k patě, tmavé oči, obklopena několika dětmi a kráčející několik kroků za mužem, který je zřejmě její, ale vůbec si jí nevšímá. Když se zastaví, zastaví se i ona. Trpělivě čeká co on udělá. Když si on lehne kdekoliv se mu zachce, někde se posadí a pozoruje jestli třeba něco nepotřebuje. Děti pobíhají, ale nesmí rušit odpočívajícího. 

Pokaždé jsem fascinován její oddaností. Pokaždé vidím skromnost a pokoru. 

Říkám si, " Tohle je tvůj život? Takhle se ti to líbí? Nebo jsi pouze přijala svůj úděl? Šla bys mezi nás Evropany, křesťany? " 

On se probudí, vstane, něco zabrblá a ona plní každé jeho přání. 

Kráčejí dál ve svém světě. On, ona a oni. V jejich světě je to v pořádku. 

Jenže žiji v našem světě a my to pozorujeme. 

A ona pozoruje nás. 

Co vlastně vidí? Chtěla by k nám?